Jste zde

Domů » Čarodějnické procesy na severu Moravy

Víra v čarodějníky a čarodějnice, tj. osoby jsoucí ve spojení s principem zla a jemu sloužící, je prastarého původu a objevuje se všude tam, kde se uplatňoval dualistický názor na svět, v němž proti sobě stojí princip dobra a zla. Čarodějnická magie se objevuje i u Izraelitů, Řeků, Etrusků či Římanů. Víra v čarodějnice a s tím spojené průvodní jevy (létání, čarodějné masti, uhranutí atd.) byla vlastní i germánským, a jiným barbarským národům a kmenům, kterou si ponechaly i po svém pokřesťanštění. Bible zakazuje čarodějnictví a provozování magie a to dokonce pod trestem smrti. „Čarodějů nenecháš naživu“ (Bible, Kniha Exedus kapit. 22. verš 17) Ranné křesťanství přestalo používat upalování čarodějnic. K podstatné změně v nazírání na čarodějnictví a jeho stíhání došlo během 13. století. Především v důsledku rozpracování názorů na čarodějnictví a jeho nositele, kteří prý jsou spojenci ďábla, tedy nepřátelé církve – kacíři. Až do 12. století se o jistých ženách hovořilo jako o bonal Jeminal (dobré ženy), jednalo se o osoby poněkud zvláštní a v určitých případech trochu vyšinuté. Změněná mentalita v nich začínala poznenáhlu vidět čarodějnice. 

Právě tyto osoby, které bylo třeba podrobit žehnání a příslušné péči, začaly být pronásledovány a upalovány na hranicích. Na tomto místě je třeba připomenout, že sv. Jana z Arku byla z politických důvodů označena za čarodějnici. Aniž by se někdo pokusil pronést nad ní žehnací motlitbu, byla odsouzena a upálena na hranici. Stojíme před rozvratem vyvážené pastorační aktivity církve, což se projevilo tím, že i muži na význačných místech církve se nechávali strhnout dobovou nezdravou mentalitou. Objevují se proto církevní nařízení, která měla dalekosáhlé a velmi nešťastné důsledky. Autoři těchto textů se možná domnívali, že se jim podaří zvládnout situaci, když budou nezdravé jevy poněkud regulovat. V r. 1252 papež Inocenc IV. vydává rozhodnutí, jímž dovoluje heretiky podrobovat mučení. V r. 1326 papež Jan XXII. ustanovuje poprvé inkvizici, která měla vyhledávat čarodějnice. Citace kat. kněze G. Amorta (2006). Zprvu nenápadně, ve stínu inkvizičních procesů s kacíři, začaly už ve 14. stol. vyrůstat čarodějnické procesy, jimž se pak dostalo i „základní příručky“ v podobě jedné z nejstrašnějších knih, které kdy byly napsány „Kladiva na čarodějnice“ z r. 1487. Jeho návod na právní postih „zločinu čarodějnictví“ se během 16. stol. stal bohužel právní normou. Kombinace nesmyslných obvinění, psychologického a fyzického nátlaku, zejména mučení, jehož cílem nebylo jen vynucené „přiznání“ obviněného, ale i „svědectví“ proti dalším lidem, to vše mělo za následek, že z jednoho případu se stal řetěz masového pronásledování a ničení lidí (údajných čarodějnic), to, co někteří historikové označují jako duchovní mor. Pověra a lidská zloba stála i u vzniku slezských a severomoravských procesů.

První z nich začínají už v r. 1622 na území dnešního Jesenicka a do r. 1684 si vyžádaly stovky obětí. V nich získal své ostruhy náš nejproslulejší inkvizitor Boblig z Edelstadtu, nynějších Zlatých Hor. Bobligovou zásluhou se stala tragédie z případu vernířovické žebračky Mariny Schuchové, která se pokusila na Květnou neděli 1678 odnést ze sobotínského kostela hostii krávě porodní báby Doroty Groerové, aby jí dojila víc mléka. Tento „nápad“ jí poradila sousedka Dorota Davidová. Bohužel, zpozoroval to ministrant a oznámil to kostelníkovi Bitenerovi a kostelník sobotínskému faráři Schmidtovi. Z obyčejné babské pověry se pak jeho přičiněním stala tragická čarodějnická aféra. Horlivý Schmidt to totiž oznámil losinské hraběnce Gallové, rozené Žerotínové, starší, zřejmě pověrčivé dámě, a ta na radu hejtmana panství Vinařského pozvala člověka, který měl bohaté zkušenosti – pana Bobliga. Ten okamžitě využil své známosti se sekretářem pražského soudního dvora nad apelací Jakubem Weingartenem, zastáncem čarodějnických inkvizičních procesů, aby získal povolení k ustanovení inkvizičního tribunálu v Losinách. To se mu podařilo, a spolu s pěti panskými úředníky vytvořil inkviziční tribunál. Bobligova advokátní praxe zřejmě moc nevynášela, neboť měl být údajně hospodským (spíše majitelem) vykřičené hospody „U Divokého muže“ v Olomouci. Po příjezdu do Losin sice hned nedostal povolení obviněné mučit, ale později se mu to podařilo. Úkolem není obviněnému jeho vinu dokázat, nýbrž vynutit mučením „přiznání“, které mučeným vkládal do úst. Nejbližším pomocníkem Bobliga je v první řadě losinský popravčí Jakub Hay, tzv. mistr Jokl, který pomocí palečnice (drcení prstů), španělské boty (drcení holení kosti), a žebříku čili skřipce, kde byl mučený natahován, až mu praskaly svaly a kosti a vymknuty pažní kosti z kloubů, a přitom byl ještě pálen jak svící, tak i železy, až tekl mučeným tuk. Po této proceduře se z mnohých obviněných staly třesoucí se lidské trosky, které viděly spásný konec svého utrpení ve smrti na hranici. 

První takto provedená poprava se konala 7. 8. 1679, kde spolu se třemi ženami z Vernířovic (Davidová zemřela už ve vězení) byla i vikýřovická mlynářka Marie Zutlichová. Procesy se táhly až do r. 1710 a vyžádaly si jen z panství Žerotínů více jak 57 obětí. Z Rapotína bylo upáleno 7 žen (z celé farnosti nejméně 12 osob). Mimochodem, používání hostie k magii je v církvi zakázáno a dokonce se to považuje za těžký hřích. V praxi je postoj církve k této otázce benevolentní a v magii vesměs nevěří. 

Obviněné z čarodějnictví na mučidlech přiznávaly mj., že kromě škod na lidech i majetku vzniklých čarováním (nemocí lidí i dobytka, špatného počasí, neúrody, hladu, travičství, obírání o mléko nebo máslo), bylo druhým aspektem procesů přiznání obviněných z kacířství s tím, že hlavním elementem prakticky všech doznání byla účast na čarodějnických sabatech, kde se měly čarodějnice zříci křesťanství a spolčit se s ďáblem. Před odletem na sabat se měly čarodějnice natírat létající mastí, některé k létání používaly sv. hostii. Na sabaty měly létat v různých i zvířecích podobách, zejména v podobě kočky, psa atd. Po příletu na místo sabatu nejprve čarodějnice skládaly účty ze své činnosti, poté začala černá mše s uctíváním ďábla, hostiny, pitky a zejména sexuální orgie. 

Čarodějnice vyrážely na sabat jednou ročně (ale i čtyřikrát ročně) o filipojakubské noci na předem určená tradiční místa. Jak slezské, tak i moravské čarodějnice měly své místo na Petrových kamenech tj. na hranici mezi Slezskem a Moravou. Inkvizitor Vinařský (pravá ruka Bobliga) označil sobotínského rychtáře Axmanna, že už v r. 1651! jezdil na shromáždění moravských a slezských čarodějnic (na už zmíněné Petrovy kameny) na červeném kohoutu. 

Výslech, rozsudek a poprava se konaly podle obvyklého scénáře. Po nevýslovném utrpení na mučidlech (pokud je přežili), byli obvinění nuceni svou výpověď potvrdit. Pokud po zbavení týrání nešťastníci své doznání odvolali (např. děkan Lautner), následovalo další, ještě horší a brutálnější mučení, dokud svou předchozí výpověď nezopakovali a nepotvrdili. Nedílnou součástí všech výpovědí týraných bylo jmenování dalších „spoluviníků“, a to buď, kteří jim zrovna vyvztanuli na mysli, nebo potvrdili již tribunálem připravená jména. Ihned došlo k okamžitému zatčení, uvěznění a výslechu všech jmenovaných. Před samotnou exekucí, která se obyčejně odehrávala tři dny po podepsání rozsudku, bylo obžalovaným veřejně přečteno jejich přiznání a rozsudek, a nato byli odsouzenci vyvedeni k popravě. Strašlivé bolesti po mučení mohly vést u mnohých k pomatení mysli, kdy jedna dívka z Cukmantlu (Zlaté Hory) ve Slezsku před popravou upálením nazvala hranici „svým ložem svatebním“.

Přestože bylo o čarodějnických procesech v Podesní v letech 1678 – 1710 napsáno mnoho knih a článků, nevíme přesně počet jak upálených, tak i kde byla v Losinách mučírna, vězení a místo, kde byly čarodějnice upalovány. V Šumperku je to jasné, víme, kde bylo vězení a kde se upalovalo (bylo to v místech dnešní zchátralé a hrůzu nahánějící  „Sanatorky“). Dle Mgr. Polácha, znalce čar. procesů, se mělo upalovat v Losinách na tzv. Šibeničním vrchu, nedaleko Lázní i samotné vesnice (pod lázeňským pavilonem Šárka, kde nyní stojí pomník čarodějnických obětí). Dle mého bádání se čarodějnice upalovaly daleko za vesnicí pod Novou Vsí (Žárová). Vězení a mučírna byly nejspíše na jihozápadní straně losinského zámku, a to umístěné ve svahu kopce Strážníku. Zámek, jelikož stál na bažině, neměl sklepy. Ve vězeňských kobkách se nacházelo najednou až 10 osob, dokonce zde mohlo být uvězněno až 14 osob. Dle tradice měl být tzv. soudní sál ve druhém (dnes nepřístupném) patře zámku. Někde se uvádí, že se zde dokonce mělo mučit, což je ale nepravděpodobné. Nicméně inkviziční tribunál zde mohl zasedat. 

Od začátku procesů je zřejmé, že inkviziční tribunál měl vyšší ambice, a to rozšířit pronásledování nejen na občany žerotínských panství (Losiny, Vizmberk, Třemešek) , ale i občany Rýmařova, Litovle, Uničova, Olomouce a především města Šumperka. To se také alespoň v případě šumperských procesů splnilo. 

Našli se i odpůrci procesů, jako byl statečný losinský kněz Konig. Ten ovšem nic nezmohl, ba ani u svého olomouckého biskupa. Největší selhání vysokých církevních kruhů bylo lstivé vylákání šumperského děkana K. A. Lautnera na mohelnické hody (1680), kde byl zatčen, a po pětiletém věznění a mučení 18. září 1685 v Mohelnici zaživa (jako čarodějník) upálen. Tady Boblig zažívá své největší vítězství. Bohužel, lidé podezřelí z čarodějnictví stále plnili vězení a byli popravováni i po Bobligově smrti v r. 1696. Ještě v r. 1703 byl v Losinách sťat kvůli tomu, že je čarodějník Adam Donig z téže vsi. 

Procesy byly definitivně uzavřeny až na konci r. 1710 ( 14 let po Bobligově smrti).

Zpracoval: Stanislav Hošek

Kontakt

 TIC Rapotín 

Předprodej vstupenek
+420 583 212 211 
+420 608 292 980 


Knihovna Rapotín

+420 583 212 531

Provozní doba:

po-pá
sobota
9:00-17:00
9:00-13:00
(duben-září)


Kulturní dům Rapotín, s.r.o.

+420 773 336 656

ticketportal

Akce v Údolí Desné

Počasí

Radar bouřky

Navštivte Jeseníky

Navštivte Jeseníky